Když připravujete hry pro děti, otázka rozdělení do týmů často rozhoduje o tom, zda se bude hrát s nadšením, nebo zda první minuty utopíte v pláči a obviněních z neférovosti. Základním pravidlem je odstranit pocit, že je někdo vyvolený a jiný odmítnutý. Nikdy proto nenechávejte děti, ať si kapitány volí samy, a vyhněte se i tomu, abyste týmy určovali vy podle vlastního uvážení, protože tím vždy někoho zvýhodníte. Místo toho sáhněte po náhodném, ale vizuálně přitažlivém klíči. Rozdejte předem připravené kartičky s barvami, symboly zvířat nebo tvary, které si děti líznou z klobouku. Pokud nemáte kartičky, použijte barevné kolíčky na prádlo, které si děti připevní na tričko, nebo je rozdělte podle měsíce narození, první písmeno jména či druhé písmeno příjmení. Důležité je, aby los proběhl rychle a s humorem, a hlavně aby všichni viděli, že za své zařazení nemůže nikdo osobně.
více informací účinným trikem je rozdělit děti na základě jejich momentální nálady nebo pohybu, což zároveň zahřeje a prolomí ledy. Vyzkoušejte třeba metodu tichého řazení, kdy mají děti za úkol se postavit do zástupu podle velikosti bot, délky vlasů nebo podle abecedy křestních jmen, a pak zástup počítáním rozdělíte na poloviny. Nebo použijte pohybovou aktivitu: děti pobíhají volně po prostoru a na váš povel se musí chytit za ruce přesně ve skupině o třech, pěti nebo sedmi členech, přičemž ti, co zbudou, tvoří poslední tým. Tento způsob je skvělý zejména pro mladší děti, protože je to pro ně samo o sobě hra, a než začne hlavní disciplína, už se stihly zasmát a zbavit přebytečné energie. U starších dětí, které už znají klasické losování, můžete využít tajné mise: každý si vytáhne lísteček s úkolem, jako je zatleskat, zakokrhat nebo udělat dřep, a poté hledá další děti se stejným zadáním, čímž vzniknou přirozené skupiny.
Pokud i přesto dojde k nespokojenosti, že je některý tým slabší nebo početnější, musíte zasáhnout okamžitě a s nadhledem. Než hru spustíte, jasně řekněte, že dnešní rozdělení je konečné a že součástí každé hry je i to, že se někdy vyhrává a někdy prohrává. Zároveň ale můžete zavést pravidlo "žolíka", kdy má každý tým jeden kámen, za který může v průběhu hry požádat o malou úpravu pravidel, nebo určete, že se po první polovině role vymění, čímž se vyhnete pocitu ukřivděnosti. Pro hry pro děti, které jsou soutěživější, je dobré míchat věkové kategorie a dovednosti, takže do každého týmu dáte jednoho staršího a spolehlivého pomocníka. A pamatujte, že klíčem není vytvořit dokonale vyrovnané celky, ale hlavně vytvořit atmosféru, kde je cílem společný zážitek, ne vítězství za každou cenu. Když děti uvidí, že i vy berete případné nepoměry s klidem a smyslem pro férovost, přestanou řešit křivdy a začnou si užívat samotnou aktivitu, protože dobře připravené hry pro děti stojí a padají na tom, jak se hráči cítí, ne na tom, kdo má lepší sestavu.